PETR ŠTĚPÁNEK

Když bylo Petrovi deset let, tak objevil krásu analogové fotky a celý proces jejího života od vyfocení až po vyvolání. Kdo skutečně tuší v dětství, co chce dělat v budoucím životě? Uběhlo pár let. Technika pokročila a on měl v ruce svou první zrcadlovku. Od malička ho zajímaly technické věci. Všechno. Od malé elektroniky až po počítače. Jeho technický zájem přirozeně rostl a čím dál tím více se začal soustředit na focení. Bez přemýšlení. Instinktivně.

Na střední škole se hlavně soustředil na studium zvuku. Ačkoliv neměl téměř žádné povědomí o profesionální filmařině, začal tehdy pořizovat první techniku. Jako aktivní sportovec se věnoval několika druhům sportu. Pohyb ve všech podobách. Čím rychlejší, tím lepší. U freestyle lyžování si dal jedno a druhé dohromady. Odložil fotku a začal natáčet první videa.

Základem skutečně dobrých záběrů, které zachycují dynamický pohyb, spočívá v kamerové stabilizaci. Petr chtěl přijít na to, jak se to celé dělá. Přišly první drony a vzápětí si koupil jednodušší steadicam. Vše je o praxi. Věnoval jí prakticky všechno.

Pravděpodobně už asi rozumíte, kam Petrův příběh směřuje. Dalším skutečným milníkem na jeho cestě byl okamžik, kdy poprvé vstoupil na filmové natáčení. Začátek tak velkého příběhu, že pokračuje dodnes. Nové vychytávky, které musel mít a tím se zvětšoval a zvětšoval fundus filmové techniky u něj doma. Studium na Písecké filmové škole. Nové znalosti a zkušenosti. Do všeho po hlavě. Více a více.

Pamatujete se na Covid? Na to jak se zastavil svět? Téměř všechny z nás v nenadálém vzduchoprázdnu pronásledovala jedna otázka? Co teď? Petr využil veškerý svůj prostor, kapitál a čas pro budoucnost. Postavil studio v pražských Strašnicích. Spojil tím všechno, co jste si přečetli na předešlých řádcích a ještě mnohem více pro projekty, které pro něj znamenají další evoluční krok. Vytvořil plnohodnotné místo pro postprodukci a pro všechny okolo něj. Kolektiv, který ho svými možnostmi přerůstá. Hej rup pro budoucnost.

KRISTÝNA RUDOLFOVÁ

Už jako malá milovala film a umění. Proto se tenkrát rozhodla pro studium dějin umění s návazností na kulturní management. Nicméně její první dospělé kroky, dřív než k filmu, vedly na dráhu divadelní produkce. Koníčkem se jí však stala spolupráce na filmových festivalech (Brněnská 16, Mezipatra, Filmový festival FIMU), kde si vyzkoušela být koordinátorkou dobrovolníků, vedoucí PR či samotnou koordinátorkou festivalu.

Učila vysokoškolské studenty jak od základu postavit festival. Navázala spolupráci s kinem a začala s přáteli pořádat své filmové kvízy. Postupně tak upouštěla od divadla, a víc a víc se začala zaměřovat na filmovou produkci. 

Odrazovým můstkem se pro ni stala stáž v tenkrát rozrůstající se produkci, která definitivně odstartovala její kariéru jakožto koordinátorky produkce. Přišla dlouholetá spolupráce s Českou televizí, jež ji pomohla nasměrovat dál a získávat další zkušenosti jak u českých, tak i zahraničních produkcí.

Od základu začala poznávat práci jednotlivých departmentů, aby poté jako produkční mohla nejlépe reagovat na jejich požadavky. I v dnešní době si ráda odskočí od práce za počítačem na plac. Filmařina je živý organismus, který se neustále rozrůstá a vyvíjí, proto je zapotřebí si udržovat přehled a hlavně nezůstat pozadu. 

TOMÁŠ SVĚRÁK

Je dlouholetý kamarád Petra. Specializuje se na veškerou filmovou techniku. Díky veškeré jeho dosavadní práci a smyslu pro pořádek je náš sklad neustále ve výborném stavu. Má dlouholeté zkušenosti z filmových natáčení, které jsou při půjčování a servisování techniky k nezaplacení. Rád vám s čímkoliv poradí a pomůže.

STANISLAV KOPÁČEK

Postprodukce je složitý proces. Stanislav je jeden z nejlepších postprodukčních manažerů, které známe. Zvládá vše koordinovat tak, aby na sebe vše plynule navazovalo bez zbytečných potíží a problémů. Díky jeho předvídavosti a zkušenostem mají všichni lidé, co se specializují na postprodukci, dostatek prostoru, času a svobody na to nejlepší, co je v jejich silách.

MARTIN VÍTEK

Vždycky ho bavila technika. Už od začátků studia kamery na Písecké filmové škole ho fascinovala práce se světly. Později se z toho stala jeho dlouholetá vášeň. Když Martin stane před něčím, co je zdánlivě neproveditelné, pak je váš člověk. Jak rozzářit všechny prostory a pokořit místa, kde tradiční osvětlovač dává ruce pryč, to je jeho.

ESTER ARNAUTOVÁ

Ester pochází z filmařské rodiny. Maminka je kostymérka a tatínek gaffer. Oba jsou známí díky práci na neuvěřitelné řadě velkých filmových projektů. Všechny svoje poznatky a zkušenosti předali Ester, která přirozeně kráčí jistým způsobem v jejich šlépějích. Začala nejprev se svícením poté si zkusila i kostýmní design a nyní se věnuje režii a řízení placu. V posledních dvou letech vytvořila několik úspěšných krátkometrážních snímků.

MAREK PILGER

Ke zvuku se dostal už na základní škole. Pořádal ,,discotéky“ a opravoval starou techniku od táty. Když se rozhodoval, co chce studovat, tak hned po konzervatoři měl na seznamu obor mechanik elektronických zařízení. V té době už se pohyboval i v kapele (což se ho drží dodnes). Jednoduchá rovnice a ještě jednodušší rozhodnutí. Na každém projektu se snaží všemi svými silami zaznamenat ten nejlepší zvuk.

KRYŠTOF KOTÍK

Specializuje se především na psaní a storyboardy. Co vymyslí a napíše, je schopen nakreslit. Každý chápe slova jinak. Zvláště lidé, co pracují s vizuálním obsahem. Komunikují především obrazově. Kryštof se jim přizpůsobil a tak se snaží vše opravdu důkladně kreslit a malovat. Pevně věří, že vizuální podklady provokují ke konstruktivním dialogům. Kryštof se neustále snaží všechno pochopit, nastudovat a být na vše připravený. Zatím se mu to daří, aniž by zaváněl šprtem.